Akce K - Násilná akce namířená proti mužským řeholím

13.04.2015 07:38

    Počátek akce K (jako kláštery) lze datovat již do dubna 1949, kdy na schůzi církevních pracovníků akčních výborů Národní fronty zazněly požadavky na zrušení klášterů. Na samotném předsednictvu ÚV KSČ byla akce připravována od 22. srpna 1949, kdy předsednictvo ÚV KSČ schválilo na návrh církevní šestky plán na soustředění řeholníků. Dalším postupem vůči řeholím byl pověřen SÚC, který pečlivě shromažďoval informace o jednotlivých klášterech v republice. Dne 20. ledna 1950 přijalo předsednictvo ÚV KSČ již konkrétnější plán likvidace mužských klášterů, který se měl uskutečnit ve dvou etapách. Zahájení celé akce bylo naplánováno pouhých osm dní po skončení monstrprocesu s představiteli řádů „Machalka a spol.“. První etapa akce byla namířena proti nejpočetnějším řádům. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 uskutečnila Bezpečnost první plánovanou etapu akce, při které bylo příslušníky SNB, StB a oddíly Lidových milicí v českých zemích obsazeno 75 klášterů. Druhá etapa akce, týkající se zbylých řeholí, proběhla ve dnech 27.–28. dubna 1950. Bezpečnost při ní obsadila dalších 69 klášterů. Na Slovensku se první etapa akce dotkla 62 klášterů. Druhá etapa, která na Slovensku proběhla o týden později než v českých zemích – o půlnoci ze 3. na 4. května 1950 –, se týkala zbylých třinácti řeholních domů. V obou etapách bylo v celém Československu zlikvidováno 219 řeholních domů a internováno nebo centralizováno 2376 řeholníků. Akce K měla i nedozírné hospodářské důsledky. Došlo k devastaci řeholních budov i k znehodnocení značného množství inventáře jednotlivých řeholních domů (např. knih a uměleckých předmětů). Na akci K bezprostředně po první etapě navázala akce Ř, která byla zaměřena proti ženským řádům.

 

Machalka a spol.

 - Velký politický proces proti představitelům řádů

    Proces proti představitelům řádů, který dostal název „Machalka a spol.“, bezprostředně souvisel s tzv. číhošťským zázrakem a s připravovanou Akcí K. Když nemohl být uskutečněn ukázkový proces s čihošťským farářem Josefem Toufarem, který zemřel 25. února 1950 ve vězeňské nemocnici na následky brutálního vyšetřování, stanovilo komunistické vedení nový směr represivní politiky vůči římskokatolické církvi. Církevní komise ÚV KSČ vydala pokyn, aby byli zatčeni vybraní představitelé mužských řádů a aby se začalo pracovat na přípravě procesu s nimi. V souvislosti s „číhošťským zázrakem“ byli zatčeni opati Bohumil Vít Tajovský a Augustin Machalka, v březnu 1950 následovalo zatčení dalších sedmi představitelů řádů podle výběru předsedy SÚC a ministra spravedlnosti Alexeje Čepičky. Celý proces byl předem naplánován a stal se předehrou pro následné procesy „Zela a spol.“ a „Vojtaššák a spol.“, při kterých byly již naplno uplatněny mechanismy na „výrobu“ proticírkevních politických procesů. Samotná příprava a termín procesu rovněž úzce souvisely s chystanou Akcí K, která byla zahájena pouhý týden po vynesení rozsudků.

    Soudní přelíčení se konalo ve dnech 31. března až 5. dubna 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák. Žalobci byli tři: JUDr. Karel Čížek, JUDr. Josef Urválek a JUDr. Ludmila Brožová. K nejvyššímu trestu na doživotí byl z deseti obžalovaných představitelů řádů odsouzen za zločiny velezrady a vyzvědačství Ján Ivan Mastiliak, člen řeckokatolické větve redemptoristů v Michalovcích. Zbylých devět aktérů soudního představení bylo odsouzeno k úhrnnému trestu ve výši 132 roků těžkého žaláře. Jezuita a poválečný šéfredaktor týdeníku Katolík Adolf Kajpr se propuštění z komunistického vězení nedožil, zemřel 17. září 1959 v leopoldovské vězeňské nemocnici na infarkt. Plné rehabilitace se všichni odsouzení dočkali až v roce 1993.

 

Akce Ř

 - Násilná akce proti ženským řeholím

Počátek akce Ř, tedy vyklizení ženských klášterů, spadá do období ukončení první etapy akce K, kterou vedení KSČ hodnotilo jako úspěšnou. Dne 17. dubna 1950 dostala církevní šestka zadání, aby navrhla plán pozvolného a pokud možno dobrovolného soustředění jeptišek a jejich pracovního využití. Na urychlené řešení naléhal také ministr národní obrany Alexej Čepička, který hodlal řeholní budovy využít pro potřeby armády. SÚC podal 14. července 1950 předsednictvu ÚV KSČ návrh na postupné soustřeďování řeholnic. Podrobný plán byl předsednictvem přijat 28. srpna 1950, tedy v době, kdy již celá akce v českých zemích probíhala.

Ve dvou vlnách bylo od července do září 1950 přes čtyři tisíce řádových sester převezeno do soustřeďovacích středisek. V další etapě byly dva tisíce řeholnic z těchto středisek „převedeny“ do průmyslu. Další část plánu spočívala v zásazích do struktury jednotlivých řádů, čímž se měl limitovat počet řádových sester. Počátkem roku 1951 bylo naplánováno snížení počtu nemocnic a ústavů, ve kterých ještě během roku 1950 dle údajů SÚC pracovalo 9748 řeholnic. Celá akce byla doprovázena dalšími opatřeními. Administrativně bylo ztěžováno přijímání nových členek, v létě 1952 byly internovány představené jednotlivých ženských řeholí a vše mělo v rámci tzv. akce B vyvrcholit zrušením všech ženských řádů a kongregací. Akce však byla nakonec odvolána a režim přistoupil na způsob postupného vytlačování řeholnic ze společnosti.

 

 

 

 

převzato z: www.ustrcr.cz