Dary se slevou – nemusí dopadnout dobře

17.12.2014 07:29

Autor: Mgr. Patrick Ungermann

 

    Totalita je úplnost, úplně celý svět, vesmír se všemi věčnými možnostmi. S veškerými vztahy, s vějířem vztahů, jejichž jediným souhrnem je naprosté vědění. Nádherný pojem – taková totalita.

    Škoda, že takhle osvíceně lidé slovo totalita neznají. Znají je v nepředstavitelně pokřivené podobě jako omezenci řízené naprosto omezené poměry.

    A teď můj malý telefonní rozhovor: „Jste pan Urg… Ugr… Urgrman? Náš hovor je monitorovaný. Máte chvilku času? Jako věrný zákazník společnosti P.R.D. máte nárok na vánoční dárek v podobě padesátiprocentní slevy. Co tomu říkáte pane Urghm… a tak dále?“ „Já myslel, že se dary dávají, rozumíte, zdarma.“ „Tak to asi ne, to byste asi nepořídil. Co tomu říkáte, pane U…, to je jméno, co? Tablet, vánoční tablet má dvě jádra. Pracujete s tabletem?“ „Víte, slečno, tablety já znám, pracuji s nimi a nelíbí se mi. Než na nich namáčknu ř, než je vůbec rozmluvím, než jim naplním slovník, než zjistím, jakou silou mačkat displej, než se obrním trpělivostí, když mi dokomolí každé druhé slovo… A domů bych stejně nic takového nechtěl. Mám děcko, čteme si, stavíme si z Lega, kreslíme, povídáme si u toho, jezdíme do přírody…“ nedomluvil jsem. Slečna to típla.

    Jak to típnutí při rozboru komunikace vysvětlí? A dost možná s ní nikdo právě tohle probírat nebude. Ona prostě cítila, že došlo k civilizačnímu střetu a její vedoucí to bude cítit právě tak. A snad si při pracovní poradě v bouři mozků zlámou hlavy problémem: Jak my na toho Urgh… (sakra) půjdeme? Bude to jejich tíže.

    Ve večerní ulici zářil mezi vycpaným Santou a přípravkem pro bezbolestné stáří sytě růžový tablet. Zářil a blikal – freneticky. Navzdory své krátkověkosti nic jiného nedělal.

    Zopakujme si, že totalita je vesmír všech možností a vztahů. V ní si každý volající najde alespoň jeden hlas na drátě k přínosnému přátelskému hovoru.