Jaké štěstí!

12.05.2015 11:29

Autor: Mgr. Patrick Ungermann

 

Štěstí moudrého muže spočívá v tom mít hojnost stád, lásku ženy a svobodu své vlasti.

Ze starověké moudrosti

 

    Jaké štěstí, že si nás štěstí připoutává červenou nití osudu a tak, i když se je nedaří nalákat tam, kde bychom je chtěli mít, samo nás nakonec dostrká někam, kde na nás čeká jako plnohodnotný prožitek. Mé veliké štěstí spočívá už v tom, jaký mám nádherný domov. Kdyby mi bylo uzavřeno zbylých devadesát devět bran světa, budu se mít po celý život čemu obdivovat. Občas mě také napadne, kolik vzácných setkání promeškávám už jenom tím, že se místo nich střetnu s lidmi v soubojích všedního dne. Ale, vzato z jiné strany, těm kláním patří můj dík! To ona jsou slota nepřetržitě zasypávající zem vichřicemi, krupobitím a sarančaty, až se jim země celým svým životem uzpůsobí (zocelí se), a tak se jim zároveň ubrání (vyvine si obranné mechanismy). Země se naučí být tundrou i pralesem, pouští i mokřadem. Já se naučím být něžný i neoblomný, říkat ano i ne.

    Každý je schopen přemítat o štěstí, jelikož nás všech se nějaké to štěstí týká. Je nám dáno do vínku. Je vlastní naší přirozenosti, naší genetické výbavě už proto, že je nám vlastní schopnost své štěstí (třeba ne hned) rozeznat a děkovat Bohu, jako může ten, kdo má na ruce všech pět prstů, děkovat prozřetelnosti za to, jak jsou prsty po všech stránkách jemně sladěné, že už v jejich souladu tkví mnohé odpovědi životní filosofie.

    Nejsem fanatikem štěstí. Nevidím štěstí za vším, co se přihodí. Nicméně v ledasčems, co se přihodí, je třeba shledávat nějaký samu očividnou událost přesahující smysl, spatřovat nějakou nápovědu. Co se třeba chtělo naznačit Američanem, jenž přežil útok na Světové obchodní středisko (SOS), aby po pár měsících zahynul při útoku v Izraeli? Co se chtělo sdělit svatebčany, které v jedné afghánské vsi postříleli američtí bojovníci? Něco se říct chtělo a jistě bude mít za čas někdo to štěstí, že přijde na to, co.

    Moudré štěstí. Už proto, že koření v nás samých, je vždy jen takové, jaké vydržíme. A proto není nikdy naprosté. Nebo jsme snad my sami tady a teď naprostí? Chaos a řád pracují společně, a to i v našem nitru. A tak je i štěstí promíchané se smůlou a kdo praví, že útrapy obohacují (ať už to myslí upřímně či ne), má pravdu. Štěstí koupané v slzách si dlouho pa-matujeme už pro tu okamžitou možnost srovnání se smutkem, pro to bezprostřední vyznání se v tom, co je co. A tak bohatému (šťastnému) životu odpovídá notná dávka tragikomična.

    Ale co já vím o štěstí, o dlouhodobém štěstí, o životní rozvaze, o ohlížení se po rocích ledasčehos? Co já vím o vinobraní, které přichází jako soudný den s pravdou až úplně na dně po-háru? Já jsem ten, kdo tančí bříškem prstu po hranách skoro plné sklínky a vnímá zvuky, leckdy i pazvuky, vyluzované tímto tančením. Z mého poháru je "akorát tak" upito. Co já vám budu povídat!