Lásko, Bože, lásko...

27.07.2014 20:49

Autor: Mgr. Patrick Ungermann

Pár kapek oleje, zlata a krve skanulo do věčnosti, ale stavba lidského světa zůstala neporušená. Útok a protiútok, tak, jako před tisíciletími. A ti, kdo hledí do nebe ve snaze zapátrat po pravdě, odezírají těžko vysvětlitelnou skutečnost. Kdybychom se jí dotkli, ulpí nám na rukou hromádka sazí. Tvrdí se, že jsou mnozí bez zábran. Nicméně sleduji, jak se nesčetně maličkých zábran dere do cesty lidské přirozenosti, která nás jako naše poslední vlastnictví vyprovází ze života, aby nás jindy a jinde vítala na boží svět. Nejhlasitěji zdůrazňované zřídlo lidské přiro-zenosti je potřeba lásky.

Jenže lásko, kde tě mají lidé brát? Vždyť už i já, jemná doufající duše, vím, že nerosteš ani na horách, ani tě nesejí v poli. A přesto, ne-li právě proto je po tobě věky tak horečná sháňka. Pokud jsme tě ještě vysouvali k Pánu Bohu do nedozírných zázračných výšek, byla jistá naděje, že obrůstáš stráně onoho světa. Pak ale přišli ti sebevědomě lační lidé, kteří si celou nedozírnou lásku začali nárokovat jako naprosto lidskou záležitost a ti nám zavařili! Nejdříve své člo-věkostředné uvažování vznešeně nazývali humanismem, své sebestředné názory pokrokem a až postmoderní přiznání, že v lidech tkví takových stínů a nejasností, že opřít se o lidskost je nanejvýš dobrodružné, ba nespolehlivé, přimělo pochybovačné, aby zapochybovali o upřímnosti naší pouti za ušlechtilým naplňováním potřeb. A přesto, tváří v tvář nepochopitelnému v nás, zanášíme své touhy a smysly výpověďmi o neochvějné lidské lásce.

A není na tom dost! My věříme, že za tou a tou alejí na nás láska čeká. Že je krásná tím, jak je slibná. Že nás bude mít ráda a to tak, že velmi, pro nic za nic a co možná nejdéle. Věříme, ale nikoli ze slepé víry. Věříme z instinktu, který spadá pod pud sebezáchovy, z instinktu nebýt opuštěný, neskončit v osamění. Jelikož instinkty jsou povely, jimž nelze celoživotně úspěšně odolávat, bude jednou s největší pravděpodobností naše horoucí touha po něčí lásce opětována láskou, horoucí touhou po naší lásce. Potká nás za tou a tou alejí, slibná svou naprostou krásou a stálostí. Nastane náš velký den se spoustou zajímavých maličkostí.