NÁRODNÍ SYMBOLY: Slovinsko

19.08.2015 11:03

Vlajka Slovinska má tři horizontální pruhy - bílý (nahoře), modrý a červený se slovinským znakem (štít s obrazem Triglavu, nejvyššího vrchu Slovinska, v bílé barvě v kontrastu s modrým pozadím uprostřed. Ve spodní části jsou dvě vlnité modré čáry znázorňující jezera a řeky a v horní části jsou tři šesticípé hvězdy ve tvaru převráceného trojúhelníku, které jsou převzaté z brnění šlechtického rodu Celjevců ze 14. a začátku 15. století); znak je umístěný v levé horní části vlajky a částečně překrývá bílý a modrý horizontální pruh.

[Státní] Vlajkou Republiky Slovinsko je bílo-modro-červená slovinská národní vlajka se znakem Republiky Slovinsko. Poměr šířky k délce je jedna ku dvěma. Barvy vlajky jsou v pořadí: bílá, modrá, červená. Každá barva zabírá třetinu šířky vlajky. Znak je umístěn v levé horní části vlajky tak, aby se těžiště štítu protínalo s místem styku bílé a modré barvy v jedné čtvrtině délky vlajky. Horní polovina znaku, na které se nacházejí hvězdy, je umístěna v bílém poli a druhá polovina v modrém poli. Výška znaku je jedna třetina šířky vlajky.
— Zákon o znaku, vlajce a hymně Republiky Slovinsko a o slovinské národní vlajce[1]

Dříve Slovinská socialistická republika v rámci Jugoslávie přijala podobně jako ostatní republiky národní trikolóru doplněnou „jugoslávskou“ hvězdou z federální vlajky. V roce 1991 byla hvězda odstraněná a vlajka byla doplněná znakem v horním rohu.

Vlajka Slovinska byla oficiálně zavedená 27. června 1991

¨ Vlajka slovinského prezidenta

 

Státní znak Republiky Slovinsko byl přijat v předvečer vyhlášení nezávislosti státu na Jugoslávii – 24. června 1991 – prostřednictvím stého dodatku tehdejší slovinské ústavy. Slovinsko jako státní útvar vzniklo v rámci Jugoslávie po druhé světové válce a od té doby je hlavním motivem znaku nejvyšší slovinský vrchol – Triglav. Ten se ve znaku oficiálně objevuje od roku 1947. V období meziválečného království, v letech 1921 až 1941, bylo Slovinsko ve znaku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a poté království Jugoslávie reprezentováno umělým znakem vytvořeným na základě domnělé vazby s dávnými Ilyry. Do vzniku státu jižních Slovanů byl ústředním slovinským symbolem znak Kraňska z třináctého století.

Historické znaky Slovinska

Za historický znak Slovinska bývá považován především znak Kraňska. Kraňský znak vyobrazuje na stříbrném štítu modrou orlici s červenou zbrojí a na hrudi s desetkrát červenozlatě šachovaným půlměsícem.Samotnou kraňskou orlici je možné vysledovat do roku 1195. Kraňský znak jako takový se objevuje od 13. století a vznikl patrně kombinací erbů rodů Andechs-Meranů (orlice) a Spanheimů (červenostříbrné šachování). Listinou z 12. ledna 1463 císař Fridrich III. Habsburský přidal zlatou korunu; zlatá barva také vystřídala stříbrnou barvu na štítu i v šachovnici. Císařskými dekrety z 22. srpna a 17. listopadu 1836 rozhodl císař Ferdinand I. Dobrotivý o změně kraňského znaku. V novém popisu byly zlaté části s výjimkou koruny opět stříbrné jako před rokem 1463. Počátkem dvacátého století došlo v kraňském znaku k drobné změně, když se šachovnice na hrudi orlice stala zlatočervenou.Po vzniku státu jižních Slovanů po první světové válce se kraňský znak objevoval na standartách příslušníků vládnoucího rodu Karađorđevićů.

V průběhu roku 1920 bylo rozhodnuto, že Slovinsko bude na znaku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců zastupováno svým novým znakem, který bude tvořit modrý štít se třemi šesticípými hvězdami, pod nimiž bude půlměsíc. Již první informace o novém slovinském znaku, který měl podle oficiální interpretace odkazovat ke starým Ilyrům, vyvolaly kritiku a odpor: byla zpochybňována historicko-národní vazba Ilyrů se Slovinskem a jako jediný skutečný slovinský znak byla prohlašována kraňská orlice. Vidovdanská ústava z června 1921 však zavedla článkem 2 znak Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, jehož součástí byl kritizovaný znak slovinský, který tvořil modrý štít se třemi zlatými šesticípými hvězdami, pod nimiž byl bílý půlměsíc.

Osvobozenecká fronta, hlavní slovinská představitelka národněosvobozeneckého boje za druhé světové války, měla ve svém emblému trojvrší Triglavu. Autorem emblému Osvobozenecké fronty byl Edvard Ravnikar, který zkombinoval národní symbol Triglavu s pěticípou hvězdou symbolizující význam komunistů v Osvobozenecké frontě. Motiv Triglavu zůstal zachován i po druhé světové válce. Historicky první slovinská ústava z ledna 1947 se vymezení znaku, jehož autorem byl Branko Simčič, věnovala ve článku 3:

Státní znak Lidové republiky Slovinsko je pole obklopené žitným klasem. Klas je propleten s lipovými listy. Mezi vrcholy klasu je pěticípá hvězda. V dolní části pole jsou tři vlnité linie představující moře. Nad nimi se tyčí tři vrcholy, z nichž prostřední je vyšší, boční stejné; vrcholy představují Triglav.
— Ust. čl. 3 Ústavy Lidové republiky Slovinsko

Stejně tak byl později vymezen i znak Socialistické republiky Slovinsko.

Současná podoba znaku

Stý dodatek tehdejší slovinské ústavy z června 1991 charakterizoval znak, jehož autorem je sochař Marko Pogačnik, takto:

Státní znak Republiky Slovinsko má tvar štítu. Uprostřed štítu je na modrém pozadí silueata Triglavu v bílé barvě, pod ním jsou dvě vlnité modré čáry, které představují moře a řeky, nad nejvyšším vrcholem jsou v trojúhelníku umístěny tři zlaté šesticípé hvězdy. Štít je červeně lemován.
— Dodatek C odst. 2 Ústavy Republiky Slovinsko

Pojetí znaku je podle jeho autora ovlivněno dílem France Prešerena a Jože P lečnika. Prešeren úvodem své básně Krst pri Savici zmiňuje Triglav, pod ním hladinu jezera a nad ním zlaté světlo, což jsou podobné prvky jaké využil Pogačnik ve znaku. Zatímco byl v období komunistického politického monopolu motiv Triglavu spojován především s emblémem Osvobozenecké fronty, povšiml si Pogačnik díla Jože Plečnika již z roku 1934. V tomto roce vytvořil Plečnik mariánský sloup, který se dnes nachází v Bledu, na němž není vytesán znak Slovinska z oficiálního znaku království Jugoslávie, ale zvláštní emblém, na němž se nachází Triglav s šesticípou hvězdou nad ním. Podle všeho byl Plečnikův mariánský sloup také inspirací pro Ravnikara a jeho emblém Osvobozenecké fronty.

Tři šestiramenné zlaté hvězdy nacházející se nad Triglavem pocházejí z erbu hrabat z Celje. Tento původně německý rytířský rod na nějaký čas sjednotil většinu území se slovinským obyvatelstvem. Původní skutečný význam hvězd je neznámý. V současnosti se spekuluje o tom, že tři hvězdy mají symbolizovat Slunce, a to při svítání, v zenitu a při západu. Absence významu hvězd byla a je motivem i dalších spekulací. Již v meziválečném období se objevovala účelová interpretace, podle níž usilovali již Celjští o národně-státní sjednocení jižních Slovanů a tři hvězdy v jejich znaku tak předvídaly tři plemena jednoho jihoslovanského národa. Tyto spekulace však byly i ve své době odmítány. V souvislosti se slovinským státním znakem jsou dnes hvězdy prezentovány jako symbol kulturní a správní tradice Slovinska a jeho zapojení do proudu evropských dějin, neboť Celjští se díky dědickým smlouvám a výhodné sňatkové politice zařadili v pozdním středověku mezi přední evropské šlechtické rody. Erb Celjských je dnes znakem městské obč iny Celje.

Další podrobnosti ke slovinským státním symbolům stanovuje zákon o znaku, vlajce a hymně Republiky Slovinsko a o slovinské národní vlajce ze října 1994

Historie slovinské hymny

Báseň Přípitek napsal France Prešeren, který je považován za největšího národního básníka a autora myšlenky nezávislého Slovinska. Báseň vznikla v roce https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1d/Zdravica-%C5%A1t4-rokopis1.jpg 1844, ale kvůli cenzuře se neobjevila ve svazku Prešerenovy poezie vydaném v roce 1847, ale teprve o rok později. Dílo je inspirováno hesly francouzské revoluce, celá báseň je stylizovaná jako jakýsi přípitek ke svobodě vlasti. Formálně jde o tzv. carminu figuratu: každá z celkem osmi slok básně je psaná tak, aby délky jednotlivých veršů evokovaly tvar poháru.

Zvláštního významu nabyla píseň během okupace a národně-osvobozeneckého boje (1941-1945) a v 80. letech 20. století, kdy se zpívala při národních svátcích a významnějších veřejných událostech.

Slovinské Národní shromáždění přijalo píseň Zdravljica jako národní hymnu dvanáctým ústavním dodatkem 27. září 1989.Dne 20. října 1994 byl přijat zákon, který za hymnu oficiálně stanovil sedmou sloku písně Zdravljica na hudbu Stanka Premrla.

Text hymny a český překlad

Zdravljica

Žive naj vsi narodi
ki hrepene dočakat' dan,
da koder sonce hodi,
prepir iz sveta bo pregnan,
da rojak
prost bo vsak,
ne vrag, le sosed bo mejak!

Zdravice

Nechť žijí ty národy,
co se chtějí dočkat dne,
kde, kam slunce chodí,
zmizí všechny známky svárů;
aby rodák
svobodný byl,
se sousedem žil bez nepřátelství!