O intelektuální nepoctivosti

23.01.2015 12:34

Autor: Miloš Vítek

 

    Jestliže totalitní myšlení a jednání je pro západní civilizaci charakteristické více než dvě tisíciletí a odpovídá sklonu projektovat ústavní a společenský pořádek druhým, je totalitarismus plodem pozdní moderny. Znamená nadvládu ideologií nad filosofií, vědou a dokonce nad obyčejným uvažováním, selským rozumem. Opory totalitarismu, tedy lidé, kteří na dlouhá léta opustili obyčejný rozum, vědeckou důslednost i filosofickou kritičnost, nám nyní nalhávají, že tak činili v zájmu vědecké specializace, setrvání v řídící funkci či prostě z rodinných důvodů a znovu si osobují právo rozhodovat. Nejenže setrvávají v sítích výhodných známostí, které si vytvořili za minulého režimu, ale tyto sítě si dále rozšiřují a zpevňují svými následovníky.

    Intelektuální nepoctivost kotví v prvé řadě v obyčejné lži, v záměrném překroucení faktů a v zamlžování skutečnosti. Dále pak spočívá v budování systémů, které úmyslně falšují skutečnost. A konečně se uplatňuje v šíření ideologií, jejichž cílem je získat nezasvěcené lidi v nejrůznějších volebních kampaních. Lze snadno rozeznat, kdo říká, co se právě hodí, bez ohledu na to, že včera či před rokem prostě tvrdil něco úplně jiného, a dnes se k tomu nezná. Stačí pozorně naslouchat a srovnávat. Uvědomíme si, že zmíněný zlozvyk způsobuje ztrátu významu slov, která lze libovolně zaměňovat a nahrazovat. Je to degradace jazyka na slovní eskamotáž.

    Složitější je to s celými falešnými systémy. Vždyť systémový přístup je zvučným zaklínadlem a jistou snahu o pořádek mu nelze upřít. Těžké bývá poznat, že systém je náhražkou složitější, nepříjemnější a tíživější skutečnosti, před níž prý je možné uniknout. Systémy potom jakoby předkládají nová, překvapující řešení. Zakoušení skutečnosti, tvorba prvotních symbolů a prožívání životního světa však nemají podobu systému. Odehrávají se v lidském napětí mezi řádem a neřádem bytí, přičemž mají úctu k tajemství, tradici a nevyslovitelnému v takové míře, že tu přesné formulace nepostačí a neuspokojují. Budování systémů je falšování skutečnosti, která je nám v moderní době odepřena, znetvořena a odcizena.

    Tak se dostáváme k intelektuální nepoctivosti v podobě celých ideologií jako zjednodušených, omezených a zkreslených obrazů světa, které mají adresáta ovlivnit, usměrnit a přimět k poslušnosti vůči politické moci. Politická moc nepřísluší jen politickým strukturám a jejich vůdcům, je zbraní v rukou nespočetných vládců v institucích řízení a správy. Agresivní techniky politické moci vyžadují buď naprostou poslušnost, nebo vyhazov. Intelektuální nepoctivost je nepostradatelným rysem takové politické moci, která ztratila smysl pro lidskost a obecné dobro.

    Připadá mi stále obtížnější čelit intelektuální nepoctivosti, která se pevně usadila na vlivných místech a chrání slovutné autority do velmi pokročilého věku stejně, jako houf poslušných žáků v jejich horlivosti. Intelektuální nepoctivost je škodlivá, protože dehumanizuje, tj. zbavuje kladných lidských vlastností – od slušnosti přes upřímnost až po lásku.