O našem neférovém světě

17.01.2015 21:52

Autor: Vladimír Soukup

 

    Ti dobráčci, kteří chtějí přechytračit svět a přitom zůstat čistí jako lilium. Ale ono to nejde: buď jsi dobrý člověk, mravní člověk, altruista, a pak na sebe musíš vzít kříž dobroty, mravnosti, solidarity (a ten nikdy nebyl, není a nebude lehký), anebo jdi cestou osobních výhod, osobních preferencí, privilegované kariéry (a každá společenská, takzvaně úspěšná kariéra je privilegium – do jaké míry oprávněné jedincovým přínosem pro humanitu, to je v posledku vždy věcí jeho svědomí), ale pak se nepřetvařuj, nedělej ze sebe svatouška, buď alespoň tvrdý chlap a pořádný člověk, který si jde v rámci dovoleného za svým, tvrdě v mezích pravidel bodyčekuje, neuhýbá před těžkostmi, umí rozdávat, ale i přijímat rány.

    Myslím si, že kdyby nebyl nikdo horší než výše popsaný typ férového neurvalce, nebylo by na světě potřeba dobrých lidí, neboť dobro je jen náplast na dopuštěné lidské zlo a kolik ve světě vyroste zla, tolik v něm vyroste dobra. Dokud se ještě najde lidské srdce, které se ustrne nad dopuštěným zlem, dotud se dá žít. Neboť tam, kde zlo převládne nad dobrem, tam se svět lidí dříve či později zřítí a rozpadne v prach: tak se rozpadla fundamentalistická říše římského katolicismu, nad kterou slunce nezapadalo, tak se rozpadla rádoby tisíciletá říše Hitlerova, tak se rozpadla říše Stalinových dědiců, tak se postupně stává z USA černošský stát a z Anglie stát muslimský. A sám islám, ten fundamentalistický, tedy totalitní, má své dny také sečteny: musí však napřed potopit lupičský západ, a až to vykoná, půjde ke dnu sám, neboť ztratí své oprávnění na existenci.

    Jaký nesmysl: Američané vyrobí zbraně, ty pak prodají za naftu, za tu vyrobí zbraně plus konzumní prázdné tretky a ty zase prodají za naftu. Nemá to hlavu, ani patu. Trvá to už od konce druhé světové války, neboť je jisté, že od té doby se zbrojařský průmysl (takřečený vojenskoprůmyslový komplex USA) točit nepřestal a světová politika je od té doby pouze dramatické studio pro vymýšlení scénářů omezených, výhodných, ale hlavně kontinuálně permanentních lokálních válečných konfliktů, z nichž každý probíhá zásadně vždy do té doby, dokud je alespoň jedna z obou stran solventní. Jak ubohé! A tihle chorobní omezenci si ještě navíc usmysleli, že budou světu udílet lekce z demokracie. Nejlépe – jak jinak – knoflíkovou lokální válčičkou s řízenými raketami, beze ztráty jediného muže; má to ještě tu výhodu, že se tak amortizuje vojenský materiál a dolar může jít zase nahoru – tentokrát třeba na úkor eura. Kdysi jsme museli s nelibostí sledovat vývoz podřadného komunismu, prezentovaného coby vrchol veškeré dokonalosti, dnes jsme nuceni s nelibostí hledět na vývoz podřadné demokracie, prezentované světu opět – jak jinak – coby vrchol veškeré dokonalosti.

    Ti dobráčci, kteří chtějí přechytračit svět a přitom zůstat čistí jako lilium…