Odkaz národu Františka Ladislava Riegra

10.12.2012 01:56

K výročí narození národoveckého idealisty a nejvýznamějšího politika 19. století F. L. Riegra. Vybíráme z jeho odkazu národu:

 

„Mně Bůh dopřál již z mládí té možnosti, že, nejsa nucen hledati především výživu, mohl jsem se věnovati cele službě národa svého, dobré zdraví, spojené se snadností práce duševní, štěstí v rodině, jasný hled do světa a přízeň spolupracovníků, důvěřujících v upřímnost a čestnost snahy mé, dopřály mi možnost vykonati nejednu věc prospěšnou národu mému. Jakož při stálém ruchu vln politického života jinak býti nemůže, střídaly se v životě mém úspěchy s nezdary a pochvaly s ústrky. V celku pak mohu říci, že bylo málo těch, kteří by byli popírali poctivost úmyslů mých, ano mohu, ba musím říci a uznati vděčně, že jsem v národě svém došel takového uznání a lásky, jako sotva kdo jiný za doby mé.

 

Národu mému pak přeji z té duše, aby sebe sama nikdy neopouštěl v malomyslnosti, ani nezpýchal v domýšlivosti, radím jemu, aby sice trval na svém právě jasně a nestranně poznaném, ale aby se nikdy nedal svésti vášní ke křivdění komu jinému, přeji mu, aby, dbaje vždy jen rady mužů ve všem čestných a skutky vlasteneckými osvědčených, nedbal na slova zvučná a hesla jalová, jeho samolibosti lichotící, jakéž pronášejí často lidé nezralí, mravnosti pochybné, anebo sobcové, zisku, populárnosti a moci politické žádostiví, radím mu aby důvěřoval hlavně vlastní síle, ovšem, správně oceněné, aby nepřeceňoval sil svých a nepouštěl se do podniků pošetilých, samo bytí jeho ohrožujících, jsa toho vždy pamětliv, že jen poctivou prací duchovní a hmotnou, a i tu jen postupně sice, ale bezpečně založí si lepší budoucnost.

 

Přeji si dále, aby národ můj nikdy nespouštěl se snah ideálních, křesťanských, věčných to pravidel cti, práva a lidskosti, aby především nikdy se nespouštěl požadavků práva, aniž klonil se k násilí, byť by okamžité opouštění spravedlnosti slibovalo chvilkový úspěch, jsa toho pamětliv, že obecná, mezinárodní úcta před právem je nejpevnější ohradou národů, zvláště národů malých, jimž je zvláště nebezpečno vyjíti z té hradby a vydati se na vratkou půdu moci, čili práva silnějšího.

Konečně s přeji, aby národ můj dusil v sobě všemožně hřích závisti, u nás bohužel dosti častý. Tento ohavný hřích, jenž ani samému hříšníku neprospívá, nýbrž jej otravuje, hřích, jenž dusí vznik a vzlet člověka, jenž pokálí každou zásluhu, podezřívá každou nezištnou práci, strhá v bláto každou velikost, ano, potlačuje ji v samém zárodku, nedopouští skutkům šlechetným, aby povzbudily jiných. Hřích ten býval od věků Slovanům nejhojnějším pramenem nesvornosti, podkopáváním vší autority, ano, pramenem ujařmení od jiných, aneb aspoň závadou tvorby mohutných organisací.

 

Budou-li synové a dcery našeho národa vždy dle těchto zásad moudře, svorně a bez závisti pečovati o všestranné zvelebení jeho, pak důvěřuji pevně, že povznesou sílu jeho kulturní a hmotnou v té míře, že odolá všem událostem a všem převratům politickým, jejichž směr a dosah napřed vyměřiti, neřku-li dle přání národa, zvláště malého jako náš, upraviti není ovšem dáno. Avšak nechtějme se spouštěti víry ve spravedlivé vyšší řízení osudu národů...“

 

Z politické závěti vůdce národa Dr. Františka Ladislava Riegera.

(www.euserver.cz)