Palachův týden

17.01.2015 22:07

„Umřel, protože chtěl vykřiknout co nejhlasitěji. Chtěl, abychom si uvědomili, co se to s námi děje, abychom viděli, co to vskutku děláme, a uslyšeli, co to vskutku říkáme v tom čase ústupků, o kterých se říkalo, že jsou nezbytné, kompromisů, které byly vydávány za rozumné, a taktizování, o kterém se leckomu chtělo věřit, že je chytré. Vytrácelo se tehdy vědomí, že i pod největším tlakem musí při tom všem cosi zůstat, cosi základního, s čím na trh už nelze a bez čeho lidský život ztrácí svou nezadatelnou důstojnost.“

Z dokumentu Charty 77 k 20. výročí sebeupálení
Jana Palacha, 15. leden 1989

 

  Památka Jana Palacha se do československého veřejného prostoru vrátila až v roce 1989 u příležitosti dvacátého výročí jeho protestu a smrti. Na neděli 15. ledna 1989 svolalo několik opozičních skupin (České děti, Charta 77, Mírový klub Johna Lennona, Nezávislé mírové sdružení a Společenství přátel USA) vzpomínkové shromáždění k soše svatého Václava v centru Prahy.

    Situaci zdramatizoval anonymní dopis, který obdržel 9. ledna 1989 tehdejší opoziční představitel Václav Havel. Neznámý autor v něm oznamoval, že se 15. ledna 1989 zapálí na Václavském náměstí po vzoru Jana Palacha na protest proti politickým poměrům. Havel následně požádal Československou televizi, aby mu umožnila vystoupit ve vysílání a odradit potenciálního Palachova následovníka od jeho činu. Po odmítnutí se obrátil na zahraniční rozhlasové stanice (od prosince 1989 již nebylo Rádio Svobodná Evropa rušeno), které jeho apel odvysílaly. Obdobně vystupovala také tehdejší mluvčí Charty 77 Dana Němcová.

    Vzpomínková akce na Václavském náměstí byla úřady zakázána a představitelé opozičních skupin byli zadrženi. Lidé však na náměstí přesto přišli a demonstrace pokračovaly i v několika následujících dnech. Většinou byly razantně rozehnány za pomoci vodních děl a pohotovostních jednotek. Na konci „Palachova týdne“ 21. ledna 1989 znemožnily úřady ve spolupráci s bezpečnostními složkami také konání pietního aktu u Palachova hrobu ve Všetatech.

    Havel a Němcová byli v souvislosti se svými výzvami v západních rozhlasových stanicích obviněni z podněcování a ztěžování pravomoci veřejného činitele. Havel byl odsouzen k nepodmíněnému trestu devíti měsíců odnětí svobody. Společně s ním byli souzeni také další opoziční aktivisté, kteří byli zadrženi na Václavském náměstí. Opozičnímu hnutí se podařilo v rámci kampaně za jejich propuštění prolomit určitou izolaci od většinové společnosti. Získaná podpora inspirovala Václava Havla po jeho propuštění k napsání petice Několik vět.

    Protirežimní demonstrace v lednu 1989, během nichž bezpečnostní složky zadržely více než 1400 osob, z tohoto důvodu předznamenaly pád komunistického režimu. Jeho vedení se v tomto období ocitlo pod velkým mezinárodním tlakem. Ve stejném období, kdy byla rozháněna pokojná opoziční shromáždění, vrcholila vídeňská následná schůzka Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Československá delegace byla opakovaně kritizována za nedodržování svých mezinárodních závazků v oblasti lidských práv.

 

http://www.janpalach.cz/images/janpalach/15-tyden/4.png

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Převzato z webu: http://www.janpalach.cz/cs/default/jan-palach/palachuvtyden