Panychida

28.10.2014 10:02

Panychida

 

Červenobílý prapor vlaje, vítězný, spanilý –
ale kde jste Vy, rodní bratři, kdož jste jej vztyčil?
Havlíčkův, Nerudův prapor, doma jsme poznovu -
jakou to krvavou cestou došli jsme k domovu!

V kterých to dálkách jste ten svůj prapor odvážně vztyčili?
kdeže Vám v světa končinách nasypem mohyly,
kdeže to mlhami zpláče nad Vámi listopad,
v kteréže neznámé lze se Vás dokopat?

Počítat Vaše hroby kdože se osmělí?
Kolik Vás vyšlo vítězit? Kam jste se poděli?
Veliký pátek minul, nastalo vzkříšení -
ale Vy, bratři rodní, zdaliž jste smířeni?

Možnoli nekleknout, nekát se a za slzy se stydět?
Kterak jste dovedli milovat a kterak nenávidět,
kterak jste dovedli slunci žít a smát se vichřicím!
Možno-li za Vás mrtvé odpustit žijícím?

Byli jste opravdu hodni té krve prolité,
plačících matek, žen a milenek, o nichž už nevíte,
smíme se znáti k dětem, jichž otců tady není,
smíme tu za Vás obejmout to siré pokolení?

A smí-li budoucnost vlasti být jeho odměnou,
bdí-li sbor Vašich duší nad vlastí spasenou,
nechať tu v Čechách na věky, jak Vy jste toužili,
červenobílý prapor vlaje, vítězný, spanilý!

Slyšte to volání naše u večer setmělý:
přejte nám žíti tak čestně, jak Vy jste zemřeli,
a zač jste odešli umírat, nechať se dětmi vrátí
v spasenou Vámi otčinu, Vy svatí, svatí, svatí!

 

Přednesla pní L. Dostálová dne 27. října 1919 o první smuteční tryzně za padlé české bojovníky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Doslovný přepis z: KVAPIL, Jaroslav: Den osvobození 28. říjen. Brno, 1927.