Podmíněná a nepodmíněná láska

02.11.2014 19:50

Autor: Mgr.Patrick Ungermann

 

    Znáte úsloví, že boží láska a láska rodičů nezklame? A víte, proč nezklame? Poněvadž je to láska nepodmíněná. Přišla k nám jako první ve vezdejším světě. Nechce se s námi dohadovat o tom, jestli a za jakých podmínek nás přijme. 

    Ta druhá je láska podmíněná. Když na mě budeš hodný, budu tě mít ráda. Taková já jsem. Přitom být hodný, znamená ledasco: Neublížíš mi, budeš mě hýčkat, vyhovíš mi, vyhovíš mi za všech okolností.

    Podmíněná láska nás v krajním případě může zotročit. Nedovolí nám totiž samostatně o ní přemítat a samostatně pro ni něco konat. Prostě, až když vyplníš předem jednoznačně dané podmínky, ona zareaguje láskou k tobě, který jsi splnil úkol.    

    Nepodmíněná láska je na první pohled bezbranná. Špatné dítě, co se po zásluze dostalo do vězení, a jeho utrápení rodiče, co ho tam chodí navštěvovat. Bůh, po kterém donekonečna, hříšníci až viníci, žádáme milost a odpuštění. Ale, až nepodmíněná láska nám daruje prostor milovat, jak umíme a jak se den po dni učíme. Až nepodmíněná láska nás vede k jistému smýšlení, k obrovské škále citů a k hledačství. O Pánu Bohu, o matce a otci se toho namluvilo, namyslelo a procítilo snad nejvíc! „Vše je dovoleno, ale ne vše prospívá,“ říká apoštol Pavel. Jsou jistá doporučení, ale my smíme zkoušet, co je co, co k čemu vede. Anebo nás poučí dějiny jednotlivých i kolektivních osudů. Nepodmíněná láska nás tolik nezaměstnává úkoly, a tak víc času vybude na zhodnocení chyb a na činorodou nápravu. Proto po nás Bůh Ježíšovými ústy žádá, aby naše řeč byla „ano-ano, ne-ne“, abychom pravdivě vypovídali a zhodnotili svůj posun od myšlenky k myšlence a od činu k činu. A proto má pro Boha i pro rodiče takovou cenu napravený hříšník až viník, protože on něco uznal, k něčemu si došel a kaje se jako víc vědoucí, jelikož si vroucně přeje stát v naší lásce o něco záslužněji. K tomu došel na vlastní žádost, a tak mu můžeme uvěřit.