„Sametový“ 17. listopad 1989?

17.11.2014 09:41

Letos si připomínáme 25 let od revoluce, která si vysloužila označení „Sametová“. Bylo by však omylem se domnívat, že její průběh byl skutečně až tak hladký a poklidný. Dramaticky působí i události kolem demonstrace 17. listopadu 1989, které odstartovaly proces, jenž vyvrcholil zhroucením komunistického režimu v Československu.

 

Připomínka událostí 17.listopadu v podloubí na rohu Národní třídy a Mikulanské ulice, kde došlo ze strany pořádkových jednotek SNB k bití manifestujících. Toto místo sponntánní piety vzniklo krátce po událostech 17. listopadu (zdroj: Národní muzeum)

Připomínka událostí 17.listopadu v podloubí na rohu Národní třídy a Mikulanské ulice, kde došlo ze strany pořádkových jednotek SNB k bití manifestujících. Toto místo sponntánní piety vzniklo krátce po událostech 17. listopadu (zdroj: Národní muzeum)

 

Na tento den plánovali vysokoškolští studenti připomínku smrti Jana Opletala. Pro organizaci akce získali i Městskou vysokoškolskou radu SSM. Svazáci se v té době totiž také vyjadřovali ke stávajícímu režimu kritickým tónem. Společně pak přednesli návrh Městskému výboru KSČ, který ovšem nepovolil za stávajících podmínek jeho realizaci. Studenti tedy upravili trasu pochodu tak, aby nevedla z Albertova přes centrum. Průvod měl místo toho zamířit na Vyšehrad k hrobu K. H. Máchy. Po této změně tedy Městský výbor návrh v tomto znění přijal a manifestaci povolil. Později organizátoři také dostali ujištění, že příslušníci Sboru národní bezpečnosti proti nim nijak nezasáhnou, ovšem s dovětkem, že nesmí porušit dohodnutý plán.

Přesto ale důstojníci SNB připravovali pro všechny případy scénář možného zásahu.

Organizační výbor se sešel s představiteli opozice a žádal je o ujištění, že nebudou vyostřovat situaci a zasahovat do průběhu manifestace, aby orgány nedostaly záminku zasáhnout. Toto ujištění nakonec organizátoři dostali.

 

Svědectví o událostech 17. listopadu vyšlo vzápětí ve Svobodném slovu (zdroj: Národní muzeum - Europeana 1989)

Svědectví o událostech 17. listopadu vyšlo vzápětí ve Svobodném slovu (zdroj: Národní muzeum - Europeana 1989)

V 16 hodin se na Albertově manifestace za zpěvu akademické hymny „Gaudeamus igitur“ začala. Přítomní příslušníci SNB odhadovali, že se do pochodu dalo zhruba desetitisíc lidí.   Neustále se přidávali další a další. Prostranství na Vyšehradě bylo tak zcela zaplněno. Vybraní jedinci pak podle plánu položili květiny na hrob Karla Hynka Máchy a Slavínem se nesla národní hymna zpívaná několikatisícovým chórem. Tato obrovská masa lidí velmi znepokojovala bezpečnostní orgány. Jejich obavy notně narostly v momentu, kdy se manifestace již otevřeně změnila v demonstraci, a dav pokračoval z Vyšehradu k centru. Rozpačití ochránci pořádku se tedy pokusili přehradit Vyšehradskou ulici. Tady také došlo k prvním potyčkám a zatýkání. Zadní část davu se tedy obrátila a k centru se demonstranti vydali po nábřeží. Sbor národní bezpečnosti však měl jasné instrukce: zabránit davu v pochodu na Václavské náměstí a na Hrad.

 

Demonstranti zamířili na Národní třídu.

Sem dospěli kolem půl osmé. Tady jim ale byla opět přehrazena cesta. Nejdříve nahoře u Perštýna a vzápětí pohotovostní sbor uzavřel i ulici Mikulandskou a Voršilkou, které z Národní třídy vedou. Příslušníci SNB současně zablokovali i most 1. máje (dnes most Legií). Demonstranti se tak ocitli v obklíčení, mnozí si v tuto chvíli posedali na dlažbu.  Provolávání hesel ale neustalo. Před hradbou tvořenou příslušníky se štíty, helmami a obušky lidé zapalovaly svíčky. Od Národního divadla však začala vzápětí postupovat jednotka školního pohotovostního oddílu. Lidé byli vytrhávání z davu a předváděni do esenbáckých autobusů. S tím, jak postupoval pohotovostní sbor, dav na stále menším prostoru zhoustnul.

Jednotlivci se od této chvíle pokusili z tohoto sevření uniknout podloubím, ovšem to bylo možné jen za surového bití od zásahového sboru SNB, který v něm utvořil jakousi uličku.

Do pohybu se současně dal i kordon příslušníku Na Perštýně. Před ním sedící demonstranti byli bezohledně biti a rozháněni. Tlak uvnitř davu demonstrantů tedy ještě dále rostl a vznikla panika. K té přispěla i dvojice obrněných transportérů v Mikulandské ulici, které vjely do Mikulandské ulice. Po deváté hodině je demonstrace definitivně rozehnána.  Po jejím konci se rozšířily fámy o ubitých lidech, často v této souvislosti padalo jméno „Martin Šmíd“. Touto domnělou obětí však byl provokatér poručík StB Ludvík Žifčák, který se od počátku manifestace snažil podnítit dav k radikálnějším činům, aby pak byl zásah pohotovostního pluku mohl být tvrdší nebo alespoň lépe ospravedlnitelnější. Ve výsledku ale i tato fáma režimní opozici prospěla

Demonstrace byla u konce, ale revoluce teprve začínala. Nicméně až teprve další události je oblékly do sametu.

 

 

 

 

 

 

 

Převzato z: http://muzeum3000.nm.cz/aktuality/%E2%80%9Esametovy%E2%80%9C-17-listopad-1989