Slovanské názvy měsíců – úvod, rok a roční období

20.04.2015 15:50


 

K poctě lidstva je náš svět stále mnohocivilizační. A tak není divu, že nabízí pestrou škálu kalendářů s různě počítanými, a proto i s různě dlouhými měsíci. Zájem o kalendáře se rok od roku projeví hlavně na jaře, kdy mnohé kultury začínají počítat Nový rok, zatímco jiné už z něj odečetly první čtvrtletí.

Kalendář našich starověreckých předků byl lunisolární – sledoval dráhu slunka i měsíce a počítal se od vítězství Bílého jezdce nad Černým drakem. Výjev zastupoval hroznou bitvu, kterou Slovano-Árjové dovedli vyhrát. Stalo se dávno, pradávno, pročež není divu, že by nás tento kalendář za několik set let dovedl k osmému tisíciletí slovanských dějin.

Víme, že starodávný kalendář byl přerušen, vymýcen. Jeho paměť se od nás odpoutala. Tož, je jaro, pojďme si připomenout, jaké to s vnímáním roku-léta bylo kdysi. 

Patrick Ungermann

 

 

Slovanské názvy měsíců – úvod, rok a roční období

 

Veleslava

Na rozdíl od jazyků západní Evropy, kde názvy měsíců pochází z latiny, si mnoho slovanských jazyků ponechalo názvy slovanského původu. Názvy napříč slovanskými jazyky však ne vždy odpovídají jeden druhému – v některých případech jsou o měsíc posunuty. Důvod posunu není nijak složité odhadnout. Slované v době, kdy aktivně používali praslovanštinu, obývali rozsáhlou oblast Evropy. Kalendář, jak ho známe dnes, nepoužívali. Jednotlivá období určovali podle fáze měsíce, pohybů hvězd, délky dne, periodických přírodních jevů a aktuálních prací. Různé klimatické podmínky způsobily, že jednotlivá období začínala a končila v jinou dobu. Konečným ustálením pak vznikly posuny stejných názvů pro různé měsíce.

Čeština, polština, běloruština, chorvatština, ukrajinština a slovinština používají slovanské názvy a právě jimi se bude tento článek na pokračování primárně zabývat. Slovanské názvy najdeme i ve staré slovinštině a staré ruštině. Bulharština a makedonština používají hlavně latinské názvy, původní slovanské jsou považovány za zastaralé, ale zůstaly známy. Latinské názvy se pak používají ve slovenštině, slovinštině, ruštině, srbštině, srbochorvatštině a bosenštině. V hornolužické srbštině i dolnolužické srbštině se používají původní i latinské názvy. Souvislosti se slovanskými názvy měsíců najdeme i litevštině, která mezi slovanské jazyky nespadá.

Kalendář, měsíc a rok napříč slovanskými jazyky

Než se vrhneme na jednotlivé názvy měsíců, začneme u podstatných jmen kalendář a rok. Slovo kalendář pochází z latiny – calendarium / calendae a znamená první den v měsíci. Možnou souvislost můžeme hledat i se slovesem calēre znamenajícím svolávat, vyvolávat, tedy ohlášením nového roku. Stejného původu je i slovo koleda, jeden z názvů používaných pro svátky zimního slunovratu.

Kalendář napříč slovanskými jazyky:

bělorusky, bulharsky, makedonsky, srbsky, ukrajinsky: каляндар
rusky: календарь
chorvatsky, bosensky: kalendar
polsky: kalendarz
slovensky: kalendár
slovinsky: koledar

Rok

Rok má ve slovanských jazycích více kořenů. Rok pochází z praslovanského rokъ, odvozeného ze slovesa rekti – říci a původně znamenajícího lhůtu či domluvený termín. Dalšími jsou let-, který v množném číslo používáme vedle roků i my, a dále hod-/god-. Praslovanský kořen lěto má indoevropský původ a označuje čas tepla. Praslovanské godъ zase znamenalo čas. Tento základ označuje rozdílné časové úseky. Zatímco jihoslovanská jazyková větev jej používá právě pro rok, jiné slovanské jazyky vč. našeho a slovenštiny jím označují jednu čtyřiadvacetinu dne. Indoevropské ghedh-/ghodh-, ze kterého základ godъ pochází, zřejmě znamenalo spojit či sloučit.

Rok napříč slovanskými jazyky:

chorvatsky, bosensky: godina
bulharsky, makedonsky, slovinsky: година
bělorusky: год
ruština: год (pl. лет)
polsky: rok (pl. roki i lata)
slovensky: rok (pl. roky, arch. letá)
slovinsky: leto
ukrajinsky: рік i год

Měsíc

Nejen slovanské jazyky využívají pro označení této časové jednotky (dále č.j.) označení pro nebeské těleso (dále n.t.). Původem je oběhnutí Měsíce kolem Země za zhruba tento časový úsek. Již praslovanština znala slovo měsęcь s oběma těmito významy. Z ní také vychází i výrazy v jiných než slovanských jazycích, např. litevské mėnuo (n.t.)/mėnesis (č.j.), lotyšské mēnesis (n.t.)/mēness (č.j.) či latinské mēnsis (č.j.). Indoevropský základ mēnōt rovněž obsahuje oba významy.
Měsíc jakožto nebeské těleso se v praslovanštině označoval dále výrazem luna. Latina zná slovo se stejným významem – lūna. Zatímco čeština používá tento výraz jako básnický, v ruštině, slovinštině a bulharštině se jedná o synonymum běžně používané. Pouze polština pro toto těleso užívá slovo s jiným základem – księżyc (z praslovanského kъnędzь). Výraz łuna v polštině znamená světlo či záři. Indoevropský základ leuk- znamená svítit a příbuzná slova jsou např. v češtině louč a v němčině s Licht (světlo).

Měsíc jako časová jednotka napříč slovanskými jazyky:

chorvatsky, bosensky: mjesec
bulharsky: месец
slovinsky: mesec
bělorusky, makedonsky, rusky: месяц
polsky: miesiąc
kašubsky: miesąc, ksãżëc
slovensky: mesiac
ukrajinsky: місяць
hornolužickorbsky: měsac
dolnolužickosrbsky: mjasec

Roční období napříč slovanskými jazyky

Jaro

Praslovanské slovo jarь má původ v indoevropském základu ĭōro-/ ĭēro-, který známe např. z němčiny (s Jahr = rok). Dnes jej mezi slovanskými jazyky nalezneme s významem jaro pouze v češtině a slovenštině. Ostatní slovanské jazyky používají pro jarní období slova s jiným základem.
Praslovanské označení vesna pochází z indoevropského wesr, z něhož pochází i např. latinské vēr – jaro či litevské vasara – léto, kde však došlo k významovému posunu. Další jazyky vycházejí ze slova označujícího léto a označují čas předletní – prolet, proljeće, nalěto. Dále se můžeme setkat s výrazy označujícími jednoduše po-zimní čas – kašubština používá pozimk, polština zase pozimek, avšak pro označení předjaří.

Jaro napříč slovanskými jazyky:

bělorusky: вясна
bosensky, chorvatsky: proljeće
bulharsky, makedonsky: пролет
polsky: wiosna
rusky, ukrajinsky: весна
slovensky: jar
slovinsky: pomlad
srbsky: пролеће
hornolužickorbsky: nalěćo
dolnolužickosrbsky: nalěto

Předjaří

Čeština zná a používá výraz pro období mezi zimou a jarem. V polštině najdeme slovo obdobného významu – przedwiośnie.

Léto

Slovanské jazyky nejčastěji vychází z praslovanského lěto, původně asi znamenajícího rok. Původ je indoevropský – lēto- polovina

Léto napříč slovanskými jazyky:

bělorusky: лета
bosensky, chorvatsky: ljeto
bulharsky: лято
polsky, kašubsky: lato
rusky, srbsky, makedonsky: лето
ukrajinsky: літо
slovensky: leto
slovinština: poletje
hornolužickorbsky: lěćo
dolnolužickosrbsky: lěśe
kašubsky, polabsky: lato

Babí léto

Pro období pozdního léta či počínajícího podzimu znají slovanské jazyky pojmenování, které používáme i my – babí léto. V tomto období můžeme pozorovat volně poletující pavučiny, které našim předků připomínaly stařecké vlasy. Tak vzniklo i pojmenování tohoto období.
Bulharština používá cigansko ljato, slovinština indijansko poletje a srbština miholjsko leto.

Babí léto napříč slovanskými jazyky:

bělorusky: бабіна лета
chorvatsky: bablje ljeto
bulharsky: Циганско лято
polsky: babie lato (nářečně i dziadowskie lato)
rusky: бабье лето
ukrajinsky: бабине літо
slovensky: babie leto
slovinsky: indijansko poletje
srbsky: Михољско љето

Podzim

Nejčastějším základem je praslovanské esenь/osenь, což zná každý minimálně u slovenského jeseň. Základem je indoevropské es-en-/os-en- – pravděpodobně znamenající sklizeň. Čeština se svým základem v zimě není zcela ojedinělá, v jiných jazycích se však používají tyto výrazy spíše pro pozdní podzim nebo mají zcela odlišný význam, např. polština zná výraz przedzimie – pozdní podzim. Obě lužické srbštiny používají také tento základ spolu s jinou předponou.

Podzim napříč slovanskými jazyky:

bělorusky: восень
bulharsky, makedonsky: есен
bosensky, chorvatsky, slovinsky: jesen
slovensky: jeseň
kašubsky: jeséń
polsky: jesień
ukrajinsky: осінь
rusky: осень
dolnolužickosrbsky: nazymje
hornolužickorbsky: nazyma
polabsky: prenja zaima, jisin

Zima

Prakticky všechny slovanské jazyky vychází z praslovanského zima a vychází z něj např. i litevština – žiema či lotyšština – ziema.

Zima napříč slovanskými jazyky:

bosensky, chorvatsky, slovinsky, slovensky, polsky: zima
ukrajinsky, rusky, bělorusky, bulharsky, makedonsky: зима
kašubsky: zëma,
dolnolužickosrbsky: zymje
hornolužickorbsky: zyma
polabsky: zaima

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Převzato z http://veleslava.cz/