Svatý Václave český

29.09.2014 11:56

Patrick Ungermann

 

Se jménem knížete Václava jde ruku v ruce přídomek svatý. Někteří lidé si vzpomenou, že Václav světí svátek 28. září, a tak ten den nemusíme trávit v práci.

 

Narodil se, žil a zemřel:

Hlubší znalost mají ti, kteří si uvědomí, že se dědeček knížecího prince Václava, kníže Bořivoj I., nechal pokřtít, založil kostel na Levém Hradci a pomalu šířil křesťanství, což mu přivodilo vzpouru vladyků a krátké vyhnanství. Maminka Drahomíra pocházela z krve Polabských Slovanů, Stodoranů. Je holý nesmysl, že by se v manželství s křesťanským pánem přidržovala své rodné víry. Matka otce přežila. Výchova synů Václava a Boleslava měla být po usnesení kmenového shromáždění dělená mezi kněžnu Drahomíru (výchova budoucího knížete) a tchyni Ludmilu (výchova druhého synka). Nevraživost snachy a tchyně pravděpodobně způsobila politika. Drahomíra usilovala o bližší vztahy se Saskem, Ludmila s Bavorskem, ačkoli Bavoři právě začali vyvražďovat Lužické Srby. Nakonec Ludmilu na hradě Tetíně uškrtili zřejmě dva Varjagové, které si na vraždu Drahomíra najala.

Za Václava nejdřív, jako regentka, vládla matka Drahomíra. To byli knížecí bratři v péči babičky Ludmily.  Když se mladý kníže osamostatnil, zahnal matku do vyhnanství, snad ji i věznil. Drahomíra pak pravděpodobně žila u syna Boleslava ve Staré Boleslavi.

Václav byl zevrubně vzdělaný v latinských i slovanských knihách. Ač panoval na území středních Čech, stál u zrodu jednoty českých kmenů, a tak se saskému panovníkovi zavázal platit daň z celých Čech. Václav byl duchovně laděný křesťan stejně tak, jako schopný kníže. V každém případě se jeho pojetí upevnění země ve vlastních hranicích neshodovalo s výbojnou vizí bratra Boleslava. Každý z bratrů byl z jiného těsta. Vznikající Svatá říše římská národa německého měla v politickém programu spoutat zatím svéprávné Polabské Slovany, se kterými kníže Václav jednal jako s příbuznými.

Jenže Václav se musel s východními Franky shodnout dřív, než by převálcovali Čechy. Kníže se rozhodl platit Frankům tribut, vlastně výpalné, neboli příspěvek za mír. Placení tributu nebylo jen nějakou ranně středověkou neurvalostí. I dnes si různé spolky nechávají platit pravidelný tribut v penězích a na životech žoldáků, a my na oplátku věříme, že s námi výše řečené spolky budou žít v míru. Francký král Jindřich na oplátku našemu knížeti posílá cennou relikvii, paži svatého Víta. Nakonec, na pozemcích Pražského hradu, dal Václav postavit svatovítský kostel. 

Boleslav, který pozval bratra Václava na hostinu u příležitosti svátku svatého Kosmy a Damiána, placení tributu nenáviděl, a snad nenáviděl i tu okolnost, že není knížetem on sám. V noci po hostině se Boleslav poradil se spiklenci a nad ránem, když se zbožný Václav vydal na mši, na něj pět lidí ve zbrani zaútočilo. První Boleslav a po něm Tuža Tira, Česta a Hněvsa. Nakonec to byl bratrovrah Boleslav, kdo se spolu s duchovními postaral o nehynoucí Václavovu slávu.

 

Kam s ním?

Dějepisci našeho národního probuzení houževnatě hledali příkladné vlastenecké postavy a dříve či později muselo dojít i na svatého Václava. Co tedy Václav? Co s tím člověkem, který do vlasteneckého výrazu dějin nepatří. Duchovní postava, budiž, nechme ho v církevních spisech. Ano, tradovalo se, že když se zpozdil na sněm kurfiřtů, a německý císař byl velice dochvilný, císař najednou přestal být dochvilný. Vyšel Václavovi vstříc a dokonce mu pokynul, aby si sedl, protože se Václav vracel ze mše, a také proto, že císař uzřel ve Václavově společnosti dva anděly. Ano, krásný a úchvatný příběh, jenže tentýž Václav platil Němcům smírčí daň.

 

Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatého Václava:

To byl jediný řád za pracovitost a kázeň, který mohl „zdobit“ „přičinlivé“ lidi u nás. Najednou bylo na svatém knížeti nejdůležitější jen to, že Němcům platil tribut, čili že se plně poddal, jak si to vysvětloval dějepis Třetí říše. Podobu štítu navrhoval Max Švabinský, a šlo o vyznamenání trojí posloupnosti: Čestný štít ve zlatě, čestný stříbrný štít se zlatým věncem a čestný štít ve stříbře.

 

Můj svatý kníže:

Zatímco někteří obrozenci nedocenili Václavovy knížecí přednosti, schlíplý duch Protektorátu už směl ocenit jedině tu družbu s Němci. Řekl bych, že Václav je svatý už proto, že hodlal vládnout jen v hranicích svého knížectví. Že neútočil, nevyvážel válku. Nejmenovaný diplomat ze země, která jediná si veřejně nechá říkat supervelmoc, se nedávno uřekl, když hlásal, že diplomacie bez válek zbývá jen neakceschopným malým evropským zemím. Onen politik by jako sůl potřeboval právě navštívení svatého Václava.

 

Socha svatého Václava ve Svatováclavské kapli v Chrámu Svatého Víta v Praze

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj obrázku:http://www.radio.cz/cz/rubrika/dokumenty/patri-k-sobe-svatovaclavske-tradice-a-ceska-statnost