Totalita a liberalismus

08.01.2015 09:43

 

Autor: Vladimír Soukup

    Za totality člověk neměl do čeho píchnout, nudil se, četl 2 000 let staré filosofy, prožíval své soukromé bouře ve sklenici vody jako kosmické katastrofy, šedivěl kvůli tomu, dával se na chlast, přistihoval se při pomyšlení, že si hodí mašli. Mělo to své výhody i nevýhody.

    Dnes říká mnohý muž své ženě: Nemám na tebe absolutně žádný čas. A mnohá z těch mnohých žen to chápe a tuto hru oddaně, eventuálně odevzdaně, eventuálně vypočítavě přijímá. Totalitní český matriarchát se rozpadl, byl listopadem 89 jako dynamitem vyhozen do povětří a rozmetán. Má to své nevýhody i výhody. Každopádně byla nastolena normální tržní atmosféra ve státě, v ekonomice i v rodinách, což je dobré, máme-li na mysli vznik hodnot materiálních.

    Vznik a existence duchovních hodnot však není v této atmosféře věcí samozřejmou: o duchovní hodnoty je nutné svádět zápas tak, jako dříve, jenom ne tak sveřepý, zato v lecčems záludnější, neboť je poznamenán novými iluzemi. Ten zápas je veden z jiných důvodů, z důvodů jiných ohrožení, proti jiným nebezpečím.

    Totalita ubíjela lidskost v člověku, vnitřně ho zotročovala, tváříc se navenek lidumilně. Kdo jí neuvěřil, ani se k ní zbaběle nepřidal, byl šťastný člověk uprostřed totality, neboť hranice dobra a zla byla v totalitě jasná a zřetelná. Stačila odvaha k nekonvenčnímu myšlení. Liberalismus naproti tomu ubíjí lidskost ve vnějším světě člověka (ve světě trhu), tváře se, coby niterně humánní.

    Nejsou to rovnocenné odbočky od normálu: V oblasti hmotné výroby a státní správy totalita deprofesionalizuje, liberalismus profesionalizuje. To je obrovský a zásadní rozdíl. Zde také spočívá největší zdroj síly liberalismu, a sice v tom, že umí zahrnout lidi materiálním komfortem, což totalita nezvládla. V oblasti etiky, lidskosti však oba systémy člověka demoralizují. První systém všem zřejmou hrubou silou ve jménu fiktivních (nastrčených, romantických) pseudoideálů osvobození člověka a lidstva, druhý systém jemnou, avšak nelítostnou, pro většinu lidí skrytou manipulací ve jménu faktických (člověčenství deformujících) pseudoideálů.

    V totalitě člověk, který se bezohledným slouhovstvím vyšvihne mezi vyvolené, může hrát privilegovanou pokryteckou hru na obětavé usilování (ve skutečnosti jakoukoli upřímnou iniciativu naprosto vylučující) o sociální rovnost mezi všemi lidmi, jsa předem odsouzen k lidské (etické) i profesní prohře. V liberalismu, přijme-li člověk deformované představy o ideálu (zisk – prodělek), může hrát privilegovanou upřímnou hru na bohatství – chudobu, aniž co předstírá, jsa předem odsouzen k lidské prohře, a to i v tom případě, že profesně zvítězí v kategorii produkce hmotných statků a výhodných obchodních transakcí.