V soustředných kruzích

20.11.2014 13:24

Autor: Mgr. Patrick Ungermann

 

    Snad bychom pochopili, že tvar šíření je pokaždé kruh. Vyberte si vodu, ale takovou, kde to nevadí, a pusťte do ní kvádr, krychli, jehlan, kužel, válec, tucet nejroztodivnějších tvarů z prostorové geometrie. A nic jinak nebude, než že se vodou pokaždé začnou šířit kola – soustředné kruhy.

    A stejně tak i v našich životech. Narodíte se k mamince – ona a jen ona je vaší vlastí i obživou. Pak máte tatínka a až dál sourozence, babičky a dědy a tajemné tety, strýce, bratrance a sestřenky, co je vídáte při svatbách nebo pohřbech a něčím záhadným vás matou. Ale krev je krev, tudy teče cesta.

    Jdete do školy, s babičkou do mlékárny nebo i jinam a zdravíte sousedy. Tohle je přehlídka pozdravů a sousedů, sousedských řečí, osudů a nadějí. Teď jste zakotvili v obci.

    Vídáte města, slýcháte o dějinách, čtete si v jazyce. Jazyk není jen mateřština. Slyšíte a rozumíte i tomu, co vám maminka neřekla nebo nezopakovala. Rodná řeč podává tradice, umění, celospolečenská očekávání a zákony pro všechny stejně. Humor je v ní širší než mezi sousedy. Má spolky přívrženců i odpůrců. Setkali jste se s nehmotnou vlastí národa.

    Širší kruh vykreslí slovanskou spojitost. Ještě širší podá celé vaše plemeno s kořeny v prajazyku, v symbolech a v prapůvodních postavách.

    Jenže prapůvodní úsilí, vize, odměny a ztráty, radosti, strachy, zbožnost i pýcha a pád, to už je ona lidskost. Vůbec si ji nepředstavím v sedmi miliardách na pěti světadílech naráz. Nakonec, k tomu nejsem uzpůsobený a ani to není nutné. Laskavý i nenávistný pohled, bezelstné, lišácké, nebo jen unavené oči, zdravý i nezdravý vzhled, chuť si přát i chuť to hodit za hlavu, vím, že tohle potkám u lidí všude.

    A netoliko u lidí. Srovnání posunků politika a lidoopa není jen pro smích. Je to objevení povážlivě širokého kruhu na hladině. Jsme primáti, jsme savci – kojenci. A dýcháme s každým živým tvorem i z říše hub a rostlin.

    Držím kámen, připravený ho hodit. Nebo drží on mne? Dva pozemšťané se drží, aby pochopili další kruh. A nad nimi krouží vesmír.

    Nejširší kruhy nevidím. Není mi dáno. Ale podvědomě je mi známo. Sedmimílové kruhy musely vyjít ze stejného prostoru, odkud se šíří človíčkova, orangutaní i kotěcí touha být u mámy a živit se svou vlastí. Nakonec, jde přece o soustředná kola. V základních rysech se sobě podobají a v životě se nestřetnou v kdovíjakém klání.

    Tohle ti přijde na mysl a v životě žádnému kecalovi nenaletíš.