Vlast, Otčina, Domovina a Vlastenectví

13.10.2014 10:50

  Autor: Jan Tichý 

    Co je to Vlast? Stejně jako slova láska, přátelství či pravda, tak i slovo Vlast, používáme až přespříliš často bez nějakého dalšího zamyšlení nad jejich skutečným významem. Udělali jsme z tohoto slova krásné abstraktum, které často používáme aniž bychom tomuto výrazu dali přesnější hranice, co toto slovo znamená.


   Často je Vlast chápána jako část země ve smyslu hranic daného státu. To se zdá na první pohled docela logické, vždyť i naši předci bojovali za naší Vlast, za republiku, za stát. Tím ovšem Vlast degradujeme na pouhý zemský patriotismus – na lásku ke své rodné hroudě. Degradujeme tím Vlast na pouhý majetek, který nám patří, či si myslíme, že by nám patřit měl – Vlast je sražena jen na to naše vlastní… Odtud tedy Vlast? Nikoliv.


    Naši předci bojovali zejména za svobodu našeho národa, za naše právo na život. Vždyť hranice států se hroutily stejně tak, jako se hroutily a padaly jednotlivé režimy, vlády a dynastie, posouvaly se spolu s bojovými taženími a válkami, splývaly s nadnárodními celky. Vlast není a nemůže být pouhá politikou uspořádaná forma. Není tedy Vlastí onen lid, jenž tyto hranice drží a tvoří? Ale kdo to ve skutečnosti je? Etnikum, národ? Žijeme ve velmi globalizovaném světě a národní sounáležitost je spíše na ústupu. Dokonce žijí mezi námi lidé, kteří o sobě hovoří jako o hrdých Evropanech a jejich Vlastí je Evropa. Z druhé strany se valí lidé s holými hlavami, kteří si myšlenku národní pletou s hrůznými představami, které se nikdy neměly zrodit a když už se zrodily, měly být okamžitě pohřbeny, předtím, než se dokázaly rozvinout do obludných a nelidských forem. Tito lidé využívají pokřivených pravd a sociální nepříznivosti k oživení oněch ideí a přitom často volají po ochraně Vlasti, zase onoho majetku…
    Když tyto skupiny ponecháme stranou, objevuje se nám tu národ, či národy (v menšině i většině) na jednom území, které utvářejí společně Vlast. Rakousko-Uhersko, Jugoslávie, Sovětský svaz i Československo byly Vlastí hned několika národům. Vlast není s národem totožná, i přesto, že národ má svou historii, svou kulturu, umění a dědictví po otcích (odtud Otčina), které spoluutvářejí Vlast a jsou její nedílnou součástí.
   Vlast je jedna z nejzákladnějších lidských emocí. Je to pocit sounáležitosti k oné rodné hroudě a třeba i spravedlivý pocit nároku na území, které kdysi obdělávali, či dosud obdělávají naši otcové a dědové. Nicméně tento pocit může být dosti nebezpečný a vždy nad ním musí stát lidskost a humanita. Není to ona materie, ono zhmotnění ve stát, vždyť nebýt hranic a jejich patníků, těžko bychom poznali zda jsme stále ještě doma či už u cizích. Stromy, květena, fauna, jednoduše příroda, málo hledí na státní formu a její hranice.
    Vlastenectví je tentýž pocit, který je navíc obohace o lásku. Předně o lásku k bližnímu, k historii a jejím hrdinům, ale také o lásku ke kulturnímu dědictví. V podstatě je myšlenka Vlastenectví mezinárodní i zemská. Vlastenectví je láska člověka k člověku, společným sdílením osudů a životů, společná naděje, vzájemný respekt, uznání a víra v lepší příští.
Z těchto důvodů je vlastnec nejen národně a politicky uvědomělá, ale i ekologicky založená milující osoba ctící lidství v jeho nejčistější podobě lásky. Vlastenec tvoří a šíří lásku, neničí a nerozšiřuje nenávist.

 

 

 

 

 

 

Zdroj: http://blog.vlastenci.cz/vlastenectvi/vlast-otcina-domovina-a-vlastenectvi/