Vyhnání z ráje

10.11.2014 13:51

Autor: Vladimír Soukup

 

    Kdo nechápe, že nejistota je naše jediná věčná jistota, a proto dnes naříká a v listopadu 1989 vidí „vyhnání z ráje“- ten ničemu v životě, ani ve světě neporozuměl.

    Kdo nechápe, že rozvíjející se život je neustálý otevřený i skrytý, ale vždy chlapský zápas (často krutý a nezřídka ve volném stylu) a ne schovávání se někde v závětří (hraboš) a ne přimykání se k někomu (pocmrda), kdo nedokáže pochopit, že máme povinnost vydobýt si své místo a neustále ho každý den, každou hodinu obhajovat, neboli: nebýt hadrem na něčí botě, kapesníčkem u něčího nosu, toaletním papírem u něčího, kdysi militantního, dnes bohatého podnikatelského zadku – ten ničemu v životě ani ve světě neporozuměl.

    Radujme se z toho, že kostky jsou vrženy, karty rozdány, že můžeme opět sami hrát o život nebo o živoření, své vlastní i vlastního národa, o náš úspěch nebo neúspěch, když předtím jsme hrát nesměli a měli jsme „na vybranou“ pouze jistotu živoření těsně u hranic minima.

    Pusťme se s chutí do sportovního, leč nelítostného zápasu o místo na slunci pro sebe, pro naše nejbližší, pro lidi námezdní práce, pro schopné řemeslníky a manažery, pro celý národ, pro všechno lidstvo.

    I se všemi riziky, která jsou s tím spojena, je to pořád lepší, než být za ručičku voděn (fakticky však pendrekem a stříkačkou honěn) do vylhaného ráje, který byl ve skutečnosti nakloněnou rovinou směrem do pekla zákonitého ekonomického, politického a etického krachu.