Pravé a falešné umění

02.10.2014 21:58

Autor: Mgr. Patrick Ungermann

 

    Jestli přijmeme tvrzení, že Bůh je Láska a stvořitel života, dojde nám, že Bůh tvoří rád. A protože my jsme udělaní k božímu obrazu, také rádi tvoříme. Sice neumíme uhníst živou bytost, jako on, na druhou stranu i my se umíme snažit, aby nám ze srdce, z rukou, z hlavy a z úst padaly v našich možnostech perly. Nezbytným přívlastkem tvořivosti je radost. Co je platné mít tvořivé zaměstnání, když do něj z nějakého důvodu nedocházíme rádi!

 

Tady jsem načrtl vtip. Umění by to bylo, kdybych uměl i realističtější portrétek. Foto autor.

 

    Je ale každá naše tvorba umění? To asi ne. Tvorba je soustředěná činnost až činnost ve vytržení, co směřuje k nějakému cíli, k výtvoru. Ale umění musíme umět. K jeho zvládnutí vedou schody nadání a schody píle, usilovného cviku. Když jeden pařížský „malíř“ metá z odstupu dvou metrů štětci namočenými v barvě vstříc bílému plátnu a pokládá to za umění, mýlí se. Ponechat věci náhodě, to není ani tvorba. Může jít o vtip nebo i o cestu ven z nudy, ale ne o cílevědomou soustředěnou činnost.
    Vzpomeňte na Picassa. Tvořil většinu života. Ovládl různé umělecké směry, jejich techniky včetně výrazových prostředků, a v pokročilejším věku tvořil svérázně picassovsky. Byl to pan umělec, poněvadž velmi uměl. Nejdřív uměl a až potom si mohl dělat, co chtěl. Malíři se dřív běžně učili kopírováním mistrovských pláten, aby ovládli množství směrů v umění a jejich technik. Umělečtí kováři postupují stejně. Dobrý spisovatel bývá dobrý čtenář. Dobrý hudební skladatel je i dobrý interpret hudebních opusů.
    Tatínek maluje zduřelou pošmournou krajinu Yellowstoneského národního parku tři čtvrtě roku. Je vidět každé stéblo a předměty vrhají stíny. Některé ze stínů jsou tmavší, jiné ne, a ani odstín mlhy není jednolitý. Ten obraz mluví, je velmi výmluvný. Dívám se do něj a navštívil jsem Yellowstone. Dovedu stejně citlivě reagovat na abstraktní dílo? Ano i ne. Ano, když mi přijde být výmluvné. Když cítím jeho koncepci, že nějakou má, že se dopracovalo ke sdělení, že nežije sobecky samo pro sebe. A že to umělec umí s materiály, s prostorem, se sebevyjádřením i s komunikací s lidmi. Že tvořil, pracoval, až dřel, že k nám byl prostě intelektuálně poctivý!
    Jestli je za výtrusem na pneumatice nebo za sešlápnutou plechovkou od limonády na podstavci z polystyrenu přišpendlené sebeslavnější jméno, a před artefaktem sebezprohýbanější název, pak po tom „zvláštním“, za dva a půl milionu vydraženém, ničem v propadlišti času neštěkne pes, a tak je to spravedlivé.